Máte-li rádi Magic: The Gatheric nebo jeho falloutovskou alternativu Tragic: The Garnering, jistě jste hned po přečtení perexu zbystřili svou pozornost. Přinášíme totiž žhavé dojmy z closed bety Battleforge. Pod záštitou EA kutí němečtí Phenomici netradiční strategický titul, který je zaměřen čistě na online hraní. Zapomeňte na stavění budov či složitý management surovin – tyhle profláklé aspekty klasických RTS se tiše krčí v pozadí, aby ještě více vyniklo to, o co tu půjde především. A jak jistě chápete, půjde tu hlavně o karty.
Pro vytroření herního účtu a následném lognutí jsme se chvíli otřepávali z mírného šoku, který v nás vyvolala záplava různých tlačítek, načež jsme se ale odvážně a bez dlouhého otálení pustili do zkoumání, co všechny ty roztodivné čudlíky znamenají. Battleforge naštěstí obsahuje poměrně vstřícný systém nápověd, jež objasní, co tohle a tamto dělá, takže i úplný zelenáč se zde dokáže rychle zorientovat. Je připravena i speciální výcviková mise, v níž vám průvodce stručně a přehledně vysvětlí, jak se to celé vlastně hraje.
Pro jednu herní seanci máte k dispozici balíček karet, tzv. deck. Karet může být v balíčku až 20. Použití každé z nich stojí určitou sumu energie, kterou generují zřídla roztroušená po mapách. Na obsazování těchto zřídel a tzv. orbů, jejichž důležitost si vysvětlíme vzápětí, vlastně stojí a padá celá hra. Na tom, kolik orbů držíte, totiž závisí, jak silné karty můžete hrát. Pro tažení nejslabších karet stačí jediný orb, nejsilnější vyžadují čtyři. A aby to nebylo tak jednoduché, orby – stejně jako karty – mají různé barvy. Existují čtyři sady karet: modrá (led), červená (oheň), zelená (příroda), fialová (síly stínu) a všechny mají specifické požadavky na barvu orbu. Proto je pro začátek nejjednodušší hrát s kartami z jediné sady, protože tím alespoň částečně odpadá starost o orby (nemusíte jich obsazovat tolik). Později, když jsme se s Battleforge trochu sžili, se nám vyplatilo střídmé kombinování barev. Přece jen, přílišná specializace (např. červená je vyloženě ofenzivní) snižuje schopnost efektivně se přizpůsobit situaci na bojišti, což většinou vyústí v potupnou prohru.
Karet je hodně a některé z nich jsou vážně vypečené. Nás například zaujala karta z fialového decku, nazvaná Nasty Surprise (Ošklivé překvapení). Lze ji použít pouze na spřátelené jednotky, které následně vybuchnou v mocné explozi, jež rozmete všechno kolem. Síla exploze je přímo úměrná počtu hitpointů vybuchujícího „dobrovolníka“, a tak když nějak dopravíte zdravou jednotku do chumlu nepřátel, následky jsou devastující. Battleforge nabízí slušnou škálu herních módů. Ačkoli se jedná v prvé řadě o multiplayerový titul, jsou připraveny i mise pro jediného hráče. Bohužel systém i tyto singleplayerové scénáře bere jako online hru. Takže zapomeňte na ukládání pozice, dokonce ani nemůžete misi zapauzovat, abyste si odskočili třeba na záchod. (Snad se nevyrojí divoké historky o močení do PET lahví jako u jednoho nejmenovaného MMORPG...) Misi prostě buď dokončíte, anebo ne – a v tom případě ji musíte opakovat od začátku. Délka některých se počítá v desítkách minut a nejedná se o žádný čajíček pro sváteční hráče. Mnoho scénářů po vás vyžaduje boj na více frontách a vy se musíte zatraceně ohánět, abyste všechno uklikali. Berte to jako trénink na duely, kde se teprve ukáže, z jak tvrdého těsta vásrodiče upekli.
V player versus player módu záleží na rychlosti, a to zásadně. Pokud okamžitě po startu nerozešlete jednotky na všechny světové strany, aby obsazovaly orby a zřídla energie, můžete se rovnou smířit s trpkou prohrou. Zápasy jsou skutečně hektické a připravte se na to, že prvních několik klání pro vás nejspíš skončí neslavně. Nám se to samozřejmě nestalo :-) Ani z prohraného souboje ale nemusíte vyjít s prázdnou. Dostanete třeba několik Battlepoints, což je herní měna, již lze utrácet za tzv. boosters, což jsou balíčky náhodných karet. (Boostery půjdou koupit i za reálné peníze prostřednictvím mikrotransakcí.) Jediným typem budov, který můžete ve světě Bitevní kovárny stavět, jsou obranné věže. Počkat, opravdu jsme řekli „obranné“? Slůvko obranné si raději uzavřete do uvozovek, popřípadě ho rovnou vymažte z hlavy, protože s věžemi se dá nadělat neplecha, jež nemá s obranou vůbec, ale vůbec nic společného. Ještě máme v živé paměti, jak při našem historicky prvním pokusu o online duel, zatímco my jsme všechny jednotky vyslali obsazovat zřídla, se mazaný soupeř proplížil hluboko do našeho týla a tam na strategickém místě postavil jednu jedinou věž, která promptně začala likvidovat vše okolo. Problém jsme zaregistrovali téměř okamžitě, ale i tak už bylo pozdě. Jakmile je věž postavená a vy nemáte rychle po ruce dostatek alespoň středně silných jednotek, zapláčete nad výsledkem... Kromě věžek je tu vlastně ještě jeden typ stavby: opevnění. Opevnění je účinná obranná struktura (tentokrát to slovo míníme vážně), může však být vztyčeno pouze na určených místech. Na hradby pak lze postavit lučištníky, kteří tím velký získají bonus k poškození a nadělají paseku mezi útočícími nepřáteli.
Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, je však možné, že výše popsaný „věžičkový debakl“ nezažijete. Tvůrci pravidelně upravují herní systém; naposled například zkrouhli létajícím jednotkám hitpointy na polovinu – a nikdo netvrdí, že se to nemůže stát i obranným věžím. Ale to by byla škoda, protože až je začnete využívat ve svůj prospěch, zažijete spousty legrace, a to ve slušivém grafickém kabátku. Vizuální zpracování je pěkné a navíc příjemně nenáročné na HW. Efekty kouzel vypadají kouzelně, občas ale v záplavách všech těch explozí, ledových smrští a erupcí energie nebudete tušit, která bije. Což je u hry, kde rychlost reakce v závislosti na vývoji situace představuje významnou součást úspěchu, trošičku problém. A malá poznámka na konec: nemohli jsme se zbavit dojmu, že někdo z týmu grafiků je velkým příznivcem blizzardího Warcrafta. Podobnost s touto strategickou peckou bije do očí. Nejsmutnější na tom celém je, že se nejedná o první "warcraft-like" hru, s níž jsme měli tu čest.
tjn
(merdis, 20. 12. 2008 15:26)